3. kolo DiALigy

V sobotu 1. února jsme zamířili do Valašského Meziříčí na 3. kolo DiAmatérské florbalové ligy, kde nás hostili domácí
Pavouci (Spiders ValMez).

Hned ze začátku jsme měli, vzhledem k husté síti jednosměrek, trochu problém trefit k tělocvičně, ale nakonec se nám to díky zkušené navigátorce Šárce podařilo. Po úspěšném nalezení místa a následném zaparkování jsme se vydali k šatnám. Domácí hráči zrovna vytírali podlahu a trochu jsme se obávali, aby do zápasu stihla uschnout. Druhou starost nám dělala Pája, která se vydala na víkendový pobyt bez telefonu a podle poslední informace, kterou za sebou zanechala, měla dojet cca 45 minut před zápasem na vlakové nádraží. Vyslali jsme tam proto zkušeného stopaře Iva, který měl celou situaci zachránit a (možná) ztracenou Páju najít a přivést. Nakonec se mu to povedlo a Pája mohla do zápasu nastoupit.

Po převlečení jsme se šli na hřiště trochu rozcvičit a když jsme se protáhli a rozhýbali Šwejka, přesunuli jsme se zpátky do šatny, kde měla proběhnout taktická příprava. Jako první jsme rozebrali předchozí nezdařilý zápas s Výběrem černých triček (pracovní název pro skupinu, která ve čtvrtek trénuje po nás), který jsme prohráli 11:26. Přiblížili jsme si některé z mnoha chybných řešení (nebo spíše neřešení) situací s tím, že se pokusíme těchto chyb v zápase vyvarovat. Kreativitu našeho týmu jsme následně v zápase ukázali, když jsme se dle taktických pokynů nastíněným chybám vyhnuli, ale udělali spoustu jiných (leč v zásadě chyb stejného principu, ale jiného provedení). Ale nepředbíhejme….

Jako první nás, tedy SKD, čekal zápas s mírně favorizovaným celkem FBC Kajlovec.

Dle dostupných informací byl celek Petra Kleina oslaben absencí 4 klíčových hráčů. Díky tomu jsme alespoň před zápasem měli pocit, že bychom mohli sehrát slušný zápas. Výsledek našeho vzájemného soupeření hrál ve prospěch Kajlovce, kdy nás v předchozím kole porazili vysoko 10:1. Nicméně všichni jsme tento výsledek už dávno hodili za hlavu a čekal nás zápas zcela jiný. A to doslova, jelikož nová posila našeho soupeře, Adam Holuša, nám hned v první půlce nasázel 2 branky. Nutno ovšem podotknout, že jsme právě zde uplatňovali naši kreativitu a smysl pro FAIR PLAY, protože jsme kamarádsky vybízeli soupeře k zakončování. Ne nadarmo se říká: blbý kdo dává, blbější kdo nebere. Holuša nebyl blbý a bral. Tedy skóroval a to hned 2x. Střelecky jsme se vůbec neprosadili a to ani vzhledem k faktu, že jsme vyslali 12 pokusů (alespoň) směrem k brance soupeře. Do druhé poloviny jsme nastupovali opět plní strategických pokynů – tedy zasypat gólmana střelami a vyhýbat se špatným rozehrávkám přes brankoviště na vlastní polovině, anebo propadnutí obránce s následným přečíslením. Střeleckých pokusů bylo ovšem ještě méně, konkrétně 9 a rozehrávky byly podobně špatné. Pozitivní na tom ovšem bylo, že se naše rozehrávka o něco zlepšila a také díky skvělým zákrokům Šwejka jsme inkasovali už jenom jednou. Zápas tedy skončil výsledkem 3:0 pro Kajlovec. Je zcela jasné, kde jsou naše hlavní slabiny: zmatky v obraně, přechod z obrany do útoku a příliš „přátelská“ hra k soupeři.

Následoval zápas mezi týmy Spiders a FBC Kajlovec.

Utkání vypadalo ze začátku velmi jednoznačně. Domácí nastoupili ke svému prvnímu dnešnímu zápasu s novou brankářskou posilou a pohoda v týmu byla jasně znát. Hned po vybojování míčku následovala první rána kapitána Marečka, která se odrazila od břevna, následně do země a ven z branky. Jelikož nebyl prokázán jasný gól, byla tato sporná situace vyhodnocena v neprospěch střelce. S úsměvem na tváři ovšem dali hned ze poté soupeři 2 góly (Volek, Urban). Za hostující tým snížil Holuša, který velice efektní střelou od poloviny hřiště překvapil domácího brankáře. Později však při blokování střely zlomil hůl a už se gólově neprosadil. Pavouci se však nenechali zaskočit a opět góly Urbana a Volka odmítli jakékoli dramatizování zápasu. Alespoň dočasně. Hned při vhazování totiž domácí Marek Kundrát vyhrál „vhazovací minisouboj“ a vystřelil za sebe projektil, který zaskočil nejen celou obranu, ale i gólmana. 4:2. Svou drobnou chybu však vzápětí napravil, když zvýšil skóre na 5:2. Brunovský pak sice ještě snížil na 5:3, ale zkušení Spiders už nedopustili žádné komplikace a udrželi skóre až do konce.

Sportovní klub diabetiků čekal dnešní poslední zápas a to s jasným favoritem 1. TJ Ketony.

Domácí si přivezli na zápas nové posily, především rodinné duo S. a P. Lednických. Od kapitána výběru K. Bauera to byl skvělý tah, jelikož druhý zmiňovaný nasázel našemu týmu 2 góly, ale to se ještě zastřeloval. Opět ale nepředbíhejme…
Stejně jako v minulém zápase šel favorit do vedení, a to zásluhou Šímy a Bauera. Za SKD následně snižoval Pudil. Právě P. Lednický ovšem zchladil naše naděje a zvýšil náskok svého týmu. Jako další se střelecky prosadil a do tabulek zapsal gól Barona, který za to sklidil bouřlivé ovace nejen od svého týmu. FBC Kajlovec totiž vyjádřil jasnou podporu SKD.
TJ Ketony ovšem v zelených dresech nepoznali své bratry a postupně góly Šímy (2), Čopjana (3), Bauera, P. Lednického, S. Lednického a Romana jasně ovládli zápas. Přitom ještě několik minut před zápasem nebylo vůbec jisté, zda stihnout na zápas přijet. V tom případě by dle pravidel následovala kontumační prohra a SKD by si mohl připsat své první ligové body. Nic takového ovšem nenastalo a tak skončil zápas výsledkem 12:2 pro Ketony.

Posledním zápasem 3. kola ligy byl šlágr mezi 1. a 2. týmem tabulky,
tedy domácími Spiders a 1. TJ Ketony.

Střelecké hody začal jako první domácí Kabeláč, na což reagoval kapitán hostů Bauer a bylo opět vyrovnáno. Od první chvíle bylo tedy znát, že tento boj bude tuhý a o body se bude hrát až do konce. Kapitán pavouků se však nechtěl nechat zahanbit a reagoval na to další gólovou střelou. Následovali jej Kundrát a opět Kabeláč. Skóre 4:1 již vypadalo pro Spidery o dost lépe, ale jejich radost netrvala dlouho. Pavel Lednický usoudil, že 2 góly proti SKD jsou do statistik málo a opět prokázal své kvality, když snižoval na 4:2. Jako správný kapitán však Mareček vzal tuto skutečnost jako výzvu a pustil se s Lednickým do „gólového souboje“. Opět tedy navýšil skóre na 5:2. Soutěživost obou borců vzala za své a tak se po chvíli prosadil…. ano, opět P. Lednický a následně překvapivě Mareček. 6:3.
Otěže gólových hodů přebral jiný hráč Ketonů – nebylo však třeba chodit daleko. Do tabulek se totiž svým druhým gólem v turnaji zapsal také S. Lednický. Mareček však rozšířil svou výzvu na celou rodinu Lednických a okamžitě kontroval na 7:4. Všichni 3 skvělí hráči si však dali na chvíli pauzu a dali vyniknout také ostatním hráčům svých týmů. Této skutečnosti hned využili domácí, kdy se prosadil nejprve Kabeláč a po něm také Kundrát. S tímto stavem se však P. Lednický nehodlal smířit a opět snížil na 9:5. Reakcí mu byl gól domácího Vlka a 5ti gólový odstup se zdál být již vcelku dostačující. Ne však pro P. Lednického. Svými 2 trefami opět snížil gólmanovu úspěšnost zákroků a jako by provokoval svého „soka“ Marečka. 10:7
Ten se však řídil heslem „Závěr patří mistrům“. Nechal ještě skórovat Kundráta a pak sám vstřelil svou 14. branku v lize. Konečné skóre ještě doupravil 2. nejlepší střelec Čopjan (10 gólů) a tím udělal tečku za dalším turnajovým dnem. Zápas skončil výsledkem 12:8 pro Spiders.

Jenom pro doplnění: střelecký „minisouboj“ v tomto zápase mezi Marečkem a P. Lednickým skončil nerozhodně 5:5

Vstup do sezony 2013/2014 se nevyvedl

Hrozivým výsledkem 5:25 vstoupili naši florbalisté do nové sezóny.
17. 10. jsme sehráli s týmem „WhiteShirt“ (kluci, kteří mají ve čtvrtek trénink po tom našem) utkání, které trvalo celkem 65 minut herního času.
V úvodu přátelského utkání byla hra dost vypjatá. Pro většinu našich hráčů to byly vůbec první zápasové zkušenosti a to mohlo být prvotním kamenem úrazu.
Ještě před začátkem zápasu jsme se rozdělili do jednotlivých „lajn“ – tedy herních čtveřic. Poté jsme si trochu chaoticky vysvětlili, jak vlastně budeme střídat a kdo za koho nastoupí. Tohle byla pro náš tým taky novinka – dosud jsme nikdy takovýmto způsobem hráče nestřídali – tedy výměnou celé lajny. Je to samozřejmě také dáno tím, že pokud na tréninku hraje 7 na 7 hráčů, tak na toto ani není prostor. Nicméně tuto novinku jsme vcelku dobře zvládli. Naštěstí byl na lavičce Honza, který hlásil střídaní řad přibližně po 1 – 1,5 minutě, takže tomu dodával trochu organizovanosti, kterou jsme potřebovali.

Tak, jak je tomu u nás zvykem, nikdo moc nechtěl střídat a nejraději by byl na hřišti co nejdelší možnou dobu a šel střídat až po tom, co nebude moct. Tomuto jsme se chtěli samozřejmě vyhnout. Již po pár rychlostních soubojích ale hráči zjistili, že toto nebude správná cesta a střídali častěji. Tempo, hlavně v 1. patnáctiminutovce, bylo téměř až zběsilé. Všichni hráči se chtěli maximálně předvést, což se vcelku brzy projevilo. Nejdříve Peťa, kterému se moc nelíbil tvrdší styl hraní, na který nebyl z našich tréninků zvyklý. Výsledkem pak bylo několik emotivních výstupů. Na Peťovi bylo vidět, že si to uvědomuje a sám se na chvíli stáhl ze hry, aby se uklidnil. Přeci jen, byl to přátelský zápas a samozřejmě nikdo nechtěl zbytečně hrát tvrdě, anebo faulovat. Když potom nastoupil do hry, byl už jeho projev klidnější, nicméně nějaké napětí bylo stále cítit. Další negativní věcí na našem herním projevu bylo sólování hráčů. Na několika hráčích, u Tomáše, nebo Reného, bylo vidět, že se chtějí předvést a místo klidné kombinace se pouštěli do samostatného průniku, anebo, v tom druhém a horším případě, kličkování. To by samo o sobě nebylo nijak špatné, kdyby se ale nejednalo o POSLEDNÍHO hráče. Častěji než úspěch jsme viděli vypíchnutí míčku a následný útok hráče pouze na gólmana, případně přečíslení 2 na 1.

Vůbec způsob rozehrávání akce a přihrávání dost vázlo. Přechod z obranného pásma do středního byl chaotický a probíhal nejčastěji tak, jak jsem popisoval výše. Hráč s míčkem došel na půlku hřiště, kde namísto přihrávky volil samostatný průnik. Dalším z případů byla situace, kdy hráč udělal ještě jeden, dva kroky a vystřelil směrem k brance. V první půlce zápasu jsme se ke střílení téměř nedostali a když už, tak míček zablokovali obránci, anebo nebyla střela dost kvalitní, aby ohrozila branku. Světlý moment nastal u prvního gólu, který dala Evson. Po vystřelení na bránu se míček dostal do rohu, kde po hezké kombinaci dostala přihrávku před bránu a po zasekávačce zakončila pod gólmana. Náš soupeř chvíli nemohl pochopit a rozdýchat, že dostal gól od holky 

Do druhé poloviny zápasu jsme nastoupili se změnou lajn. Stáhli jsme hru na 2 čtyřky a sestavili jsme je z nejlepších hráčů, které jsme měli k dispozici. Bohužel tak musel Honza, Ivo a Pája zůstat sedět. V průběhu následující části ale Evson musela odejít a tak se postupně všichni 3 dostali brzy do hry. Bohužel se naše hra moc nezměnila. Kvalita šla mírně nahoru, a hráči se uchýlili k řešení útočných akcí stylem „všechno na bránu“. Chtěli jsme tak dohnat všechny předchozí čtvrthodinky, které vyšly střelecky téměř naprázdno. Bohužel ale byly střely opravdu dost nepřesné. Je sice fajn, že hráči mířili do horní části brány, ale projevil se fakt, který můžeme vidět na tréninku – 85% střel šlo výrazně mimo bránu. Takto jsme se dostali alespoň do rohu, kde jsme však brzy ztratili míček. Poté rychle do obrany, většinou z toho byl gól soupeře a pak zase znovu stejná situace.

Obranná hra na tom byla podobně, ale celkově spíše lépe, než ta útočná. Hráči moc nevěděli, co mají dělat, kde se pohybovat a jak vlastně bránit. V těchto chvílích se ukázaly zkušenosti Jirky a hlavně Lukáše, který hráče posílal na obsazení hráčů soupeře a dirigoval obrannou hru. Počet obdržených gólů s tím sice úplně nesedí, ale to bych přičetl spíše brankáři.

Pozice gólmana je naše nejslabší místo. Michal je v bráně pouze chvíli a na své úkoly si teprve zvyká. Stále to ale vypadá, jako by se v bráně necítil úplně dobře. Několikrát převedl výborný zákrok, občas nemohl gólu ani při největší vůli zabránit, ale hlavně díky nedostatku zkušeností (výběr pozice, reflexy) vyrobil často pěknou hrubku. Michal se ale v bráně opravdu snažil a za to ho musíme pochválit.

Nejlepším hráčem na hřišti byl včera Lukáš, který navíc vstřelil 3 branky. Dalšími úspěšnými střelci byl Tomáš a Evson.

Celkově jsme ale sehráli slušný zápas. Předvedli jsme maximum, co jsme mohli. Všichni hráči dali hře co mohli, bohužel to na soupeře nestačilo. Pochvala patří všem zúčastněným.
Několik efektivních kliček, občas dobrá kombinace, 5 branek, které nebyly náhodné a další věci dávají tušit, že jsme na dobré cestě. Máme na čem pracovat a to je přesně to, co jsme si tímto zápasem potřebovali uvědomit. Každý z hráčů se může sám posoudit, jak jako jedinec obstál a kde jsou jeho nedostatky. V následujících trénincích se budeme věnovat právě kombinaci, zakončování a taktické hře.

Trenér Ondra Štefek

1. florbalový turnaj SKD

V sobotu 19. května jsme uspořádali první florbalový turnaj SKD. Ve sportovní hale SC Dubina jsme přivítali 4 týmy. Jasným vítězem se stalo družstvo sestavené občanským sdružením INZULÍNEK. O ostatní místa se vedly napínavé boje až do závěrečného prodloužení, které rozhodlo o posledním místě SKD. Jako pořádající klub jsme si tak hosty neznepřátelili a věříme v jejich další účast při podobných akcích. Jak uvedla členka našeho týmu, hlavně že jsme tam nechali „srdíčko“.
Děkujeme sdružení OS Dítě s diabetem za podporu akce a zajištění sportovní haly.

1. místo:

florbalturnaj (62)

2. místo:

florbalturnaj (73)

Více fotografií z turnaje naleznete ve fotogalerii.