Vstup do sezony 2013/2014 se nevyvedl

Hrozivým výsledkem 5:25 vstoupili naši florbalisté do nové sezóny.
17. 10. jsme sehráli s týmem „WhiteShirt“ (kluci, kteří mají ve čtvrtek trénink po tom našem) utkání, které trvalo celkem 65 minut herního času.
V úvodu přátelského utkání byla hra dost vypjatá. Pro většinu našich hráčů to byly vůbec první zápasové zkušenosti a to mohlo být prvotním kamenem úrazu.
Ještě před začátkem zápasu jsme se rozdělili do jednotlivých „lajn“ – tedy herních čtveřic. Poté jsme si trochu chaoticky vysvětlili, jak vlastně budeme střídat a kdo za koho nastoupí. Tohle byla pro náš tým taky novinka – dosud jsme nikdy takovýmto způsobem hráče nestřídali – tedy výměnou celé lajny. Je to samozřejmě také dáno tím, že pokud na tréninku hraje 7 na 7 hráčů, tak na toto ani není prostor. Nicméně tuto novinku jsme vcelku dobře zvládli. Naštěstí byl na lavičce Honza, který hlásil střídaní řad přibližně po 1 – 1,5 minutě, takže tomu dodával trochu organizovanosti, kterou jsme potřebovali.

Tak, jak je tomu u nás zvykem, nikdo moc nechtěl střídat a nejraději by byl na hřišti co nejdelší možnou dobu a šel střídat až po tom, co nebude moct. Tomuto jsme se chtěli samozřejmě vyhnout. Již po pár rychlostních soubojích ale hráči zjistili, že toto nebude správná cesta a střídali častěji. Tempo, hlavně v 1. patnáctiminutovce, bylo téměř až zběsilé. Všichni hráči se chtěli maximálně předvést, což se vcelku brzy projevilo. Nejdříve Peťa, kterému se moc nelíbil tvrdší styl hraní, na který nebyl z našich tréninků zvyklý. Výsledkem pak bylo několik emotivních výstupů. Na Peťovi bylo vidět, že si to uvědomuje a sám se na chvíli stáhl ze hry, aby se uklidnil. Přeci jen, byl to přátelský zápas a samozřejmě nikdo nechtěl zbytečně hrát tvrdě, anebo faulovat. Když potom nastoupil do hry, byl už jeho projev klidnější, nicméně nějaké napětí bylo stále cítit. Další negativní věcí na našem herním projevu bylo sólování hráčů. Na několika hráčích, u Tomáše, nebo Reného, bylo vidět, že se chtějí předvést a místo klidné kombinace se pouštěli do samostatného průniku, anebo, v tom druhém a horším případě, kličkování. To by samo o sobě nebylo nijak špatné, kdyby se ale nejednalo o POSLEDNÍHO hráče. Častěji než úspěch jsme viděli vypíchnutí míčku a následný útok hráče pouze na gólmana, případně přečíslení 2 na 1.

Vůbec způsob rozehrávání akce a přihrávání dost vázlo. Přechod z obranného pásma do středního byl chaotický a probíhal nejčastěji tak, jak jsem popisoval výše. Hráč s míčkem došel na půlku hřiště, kde namísto přihrávky volil samostatný průnik. Dalším z případů byla situace, kdy hráč udělal ještě jeden, dva kroky a vystřelil směrem k brance. V první půlce zápasu jsme se ke střílení téměř nedostali a když už, tak míček zablokovali obránci, anebo nebyla střela dost kvalitní, aby ohrozila branku. Světlý moment nastal u prvního gólu, který dala Evson. Po vystřelení na bránu se míček dostal do rohu, kde po hezké kombinaci dostala přihrávku před bránu a po zasekávačce zakončila pod gólmana. Náš soupeř chvíli nemohl pochopit a rozdýchat, že dostal gól od holky 

Do druhé poloviny zápasu jsme nastoupili se změnou lajn. Stáhli jsme hru na 2 čtyřky a sestavili jsme je z nejlepších hráčů, které jsme měli k dispozici. Bohužel tak musel Honza, Ivo a Pája zůstat sedět. V průběhu následující části ale Evson musela odejít a tak se postupně všichni 3 dostali brzy do hry. Bohužel se naše hra moc nezměnila. Kvalita šla mírně nahoru, a hráči se uchýlili k řešení útočných akcí stylem „všechno na bránu“. Chtěli jsme tak dohnat všechny předchozí čtvrthodinky, které vyšly střelecky téměř naprázdno. Bohužel ale byly střely opravdu dost nepřesné. Je sice fajn, že hráči mířili do horní části brány, ale projevil se fakt, který můžeme vidět na tréninku – 85% střel šlo výrazně mimo bránu. Takto jsme se dostali alespoň do rohu, kde jsme však brzy ztratili míček. Poté rychle do obrany, většinou z toho byl gól soupeře a pak zase znovu stejná situace.

Obranná hra na tom byla podobně, ale celkově spíše lépe, než ta útočná. Hráči moc nevěděli, co mají dělat, kde se pohybovat a jak vlastně bránit. V těchto chvílích se ukázaly zkušenosti Jirky a hlavně Lukáše, který hráče posílal na obsazení hráčů soupeře a dirigoval obrannou hru. Počet obdržených gólů s tím sice úplně nesedí, ale to bych přičetl spíše brankáři.

Pozice gólmana je naše nejslabší místo. Michal je v bráně pouze chvíli a na své úkoly si teprve zvyká. Stále to ale vypadá, jako by se v bráně necítil úplně dobře. Několikrát převedl výborný zákrok, občas nemohl gólu ani při největší vůli zabránit, ale hlavně díky nedostatku zkušeností (výběr pozice, reflexy) vyrobil často pěknou hrubku. Michal se ale v bráně opravdu snažil a za to ho musíme pochválit.

Nejlepším hráčem na hřišti byl včera Lukáš, který navíc vstřelil 3 branky. Dalšími úspěšnými střelci byl Tomáš a Evson.

Celkově jsme ale sehráli slušný zápas. Předvedli jsme maximum, co jsme mohli. Všichni hráči dali hře co mohli, bohužel to na soupeře nestačilo. Pochvala patří všem zúčastněným.
Několik efektivních kliček, občas dobrá kombinace, 5 branek, které nebyly náhodné a další věci dávají tušit, že jsme na dobré cestě. Máme na čem pracovat a to je přesně to, co jsme si tímto zápasem potřebovali uvědomit. Každý z hráčů se může sám posoudit, jak jako jedinec obstál a kde jsou jeho nedostatky. V následujících trénincích se budeme věnovat právě kombinaci, zakončování a taktické hře.

Trenér Ondra Štefek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>